Známky jsou o ničem
„Pomalu se blíží konec školního roku, takže je ve škole spousta povyku kvůli ničemu, tedy kvůli známkám. Takže vlastně kvůli ničemu.“
Dnešní jubilejní stý článek na tomto blogu jsem se rozhodl věnovat tématu velmi závažnému, tématu, který ovlivňuje den co den miliony životů po celém světě. Jak už víte z nadpisu i perexu, řeč bude dnes o známkách.
Není to zase tak dávno, co jsem známky strašně řešil. Ani to není dávno, co jsem bral dvojku jako zkažení celého dne. Dnes s mírným odstupem se na toto své chování s mírným opovržením. Proč jen jsem nad tím trochu více nepřemýšlel?
Dnes už vím, že známky nejsou nic než hloupé a nic neříkající číslo. Proč hloupé? Protože je až přespříliš často považováno za nějaký ukazatel schopností studenta. Ale ruku na srdce, takhle to přece vůbec není. Rozděluju lidi na několik skupin, podstatné (což nevylučuje, že jsou i další) je pro mě především rozdělení na ty, co mají jedničky, a na ty schopné. V naší společnosti panuje mylný názor, že ten, kdo má známky horší než ostatní, ten je horší a méně schopný celkově. Taky jsem si něco podobného kdysi myslel.
Známky jsou věcí velmi subjektivní, a ač by to tak asi být nemělo, často závisí známka na tom, jak se učitel zrovna vyspal nebo jakou má aktuálně náladu. Nehledě pak na to, že někteří studenti jsou jaksi oblíbenější a někteří jsou „oblíbení méně“.
Do jisté míry je tohle číselné ohodnocení závislé na náhodě. Vysvětlím na příkladu:
Na konci minulého pololetí jsem byl zkoušen z mé neoblíbené literatury (spíš teda nenáviděné). Ne, že bych nerad četl, to právě naopak, ale učit se zpaměti jakou knihu jaký autor napsal a o čem ty knížky jsou? S tím ať se jde naše školství s prominutím vycpat, nebudu se přece učit o čem je knížka, kterou bych si třeba rád přečetl! Ale zpět k tomu zkoušení. Víceméně jsem to docela dobře uměl, protože mi šlo o známku. Nicméně znáte to, když se může něco po..., tak se to vždycky po... Jako na potvoru jsem dostal zpočátku otázky na věci, které jsem z toho uměl nejméně nebo v horším případě jsem je ani neměl v sešitě. A na závěr už jsem nebyl schopný to zachránit, protože jsem z toho měl nervy lidově řečeno „v kýblu“. Mé tehdejší zklamání a rozčarování se nedá popsat, to byste mě museli tehdy vidět.
Přesně opačný případ se mi stal dnes. Opět závěrečné zkoušení z literatury, tentokrát mi však prakticky o nic nešlo, jen jsem se nechtěl opět ztrapnit. Takže přípravě jsem doma věnoval slabou hodinku, pár chvil jsem se sešitem strávil v autobuse a pak o přestávce. Trochu se mi rozklepala kolena, když jsem byl zkoušený hned na začátku hodiny a ještě jsem si pořádně ani nestihnul dočíst některé části zkoušené látky. Měl jsem mluvit o tématu „autoři kolem Lidových novin“. Vzhledem k tomu, že jsem se učil jména autorů a toho co napsali a ne nějaké podobné rozdělení, celkem jsem se leknul, ale nakonec se to nějak vyžehlilo a já začal mluvit. A co se stalo, neuvěřitelná věc. Já dostával otázky přesně z těch několik málo částí, které jsem uměl nejlépe! Jak jsem hned poté prohlásil: „Haluz jak...“. Naprosto neskutečnou náhodou jsem dostal otázky přesně z té desetiny látky, kterou jsem jakžtakž uměl.
A teď něco praktického. K čemu vám jsou známky? A k čemu vám budou za rok, za pět let, za deset? Než zbrkle odpovíte, zamyslete se. Můj skromný názor je takový, že jsou naprosto k ničemu. Na základě nějakých čísel, která znamenají kdoví co, vás nikdo inteligentní nezaměstná (pokud budete chtít jít touto cestou) a už vůbec se nebudete moci sami nějak sami živit. Není lepší něco opravdu umět a klidně procházet s odřenýma ušima? Odpovězte si sami, já mám svůj názor a ten se jen tak nezmění...
V diskuzi je 4 komentářů, můžete přidat další
Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republiceRSS
ČlánkyKomentářeUž jste četli?
3D filmy stojí za toVzpomínky na dětstvíZelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy
RSS 
Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz