„Dojmy z návštěvy IMAXu, kde jsem shlédnul filmy Monstra oceánů 3D a Dinosauři 3D: Giganti Patagonie.“
Strávil jsem pár dní spolu se třídou v Praze na exkurzi, která je v maturitním ročníku už tradicí. Ale nebudu psát o negativním dojmu, který na mě udělala procházka přes Židovské město nebo záchody „typu zeď“ v metru, poněvadž negativní věci nejsou hodny prostoru v dnešním článku. V tom chci vyjádřit jen a pouze své nadšení z návštěvy 3D kina IMAX.
S celou třídou jsme se nejprve první den vydali do Paláce Flóra, ve kterém se nachází kino Cinema City se sálem IMAX, abychom zhlédli film Monstra oceánů 3D. Při vcházení do sálu každý obdržel speciální brýle, které mají vytvářet ten pocit, že skutečně sledujete 3D film. Po usazení do křesla, která jsou zde mimochodem mimořádně pohodlné, jsem mohl jen čekat. Absolutně jsem neměl ponětí, co můžu očekávat, přesto jsem se těšil.
Po několika minutách se setmělo a nejen já jsem s překvapením zjistil, že v IMAXu existuje něco jako uvaděč. Ten pronese několik oslavných vět na skvělou technologii, kterou využívají, připomene několik informací jako „čůrat choďte dolů, po skončení filmu vycházejte ze sálu nahoru“ a popřeje příjemnou zábavu.
Program začíná několika reklamami (jak jinak), které však trvají jen pár minut (na rozdíl třeba od té neuvěřitelně otravné půlhodiny známé ze Cinestaru). Pak to konečně přijde. Najednou jste ne v kině, nekoukáte na film, vy jste ve filmu! Jakkoliv tohle může znít jako nějaká reklamní fráze, v IMAXu to tak skutečně je. Když máte nasazeny brýle, tak totiž nevidíte nějaké plátno a na něm obraz, vy ty věci skutečně vidíte před sebou.
Asi je zbytečné popisovat pocit, který máte, když je půl metrů před vámi obrovská ryba s otevřenou tlamou a vyceněnými zuby. A co teprve, když se náhle objeví ještě větší a před vašima očima si na ní pochutná. Scéna, kdy proti vám letí spousta, ale spousta kamení, je taky dost působivá. I když už si musíte fakt opakovat „je to jen kino, neber nohy na ramena“.
Film Monstra oceánů 3D na mě udělal opravdu dojem. Sice trval jen asi tři čtvrtě hodiny, ale bavil jsem se snad více, než u dvouhodinového filmu. I když to se dá celkem těžko posuzovat, protože 3D filmy jsou opravdu trochu jiná kategorie. Sotva film skončil, už jsem začal přemýšlet, kdy se do IMAXu dostanu znova. No a tak jsem si u pokladen vyzvednul program na další týden. A hned další den jsem, už na vlastní pěst, vyrazil na film Dinosauři 3D: Giganti Patagonie, který měl ten den shodou okolností zrovna v České republice premiéru.
Za svých 129Kč jsem dostal 50 minut naprosto dokonalé zábavy. Člověk by nikdy neřekl, že může být dokument tak zábavný. Tentokrát se kolem mě procházela obrovská stvoření, gigantičtí dinosauři Patagonie. Vzhledem k tomu, že jsem si navíc sedl v sále více dolů, jsem si připadal opravdu jako prcek, protože jsem „byl vysoký“ asi jako dinosauří pazneht. A co teprve, když se ty kolosy rozběhly přímo proti mně. Myslel jsem si, že jsem po Monstrech oceánu již byl celkem připraven, nicméně přesto se filmu podařilo dvakrát mě pořádně vylekat, skutečně jsem na okamžik zapomněl, že sedím v kině... Navíc když je v sálu pro stovky (?) lidí celkem asi 20 osob, všichni daleko za vámi, není opravdu nic, co by kazilo zážitek. Dost jsem se divil, že v den premiéry za tak příznivou cenu přišlo na tak úžasný film tak málo lidí, ale jejich chyba, připravili se o zážitek oni, zatímco ten můj byl ještě lepší, hehe.
Už se nemůžu dočkat další návštěvy Prahy, protože návštěvu 3D kina IMAX si chci co nejdříve zase zopakovat. Jo, vzhůru do filmu!
V diskuzi je 1 komentářů, můžete přidat další