Nejlepší na studentském veletrhu Gaudeamus? Stepmania
„Stejně jako většina mých vrstevníků z maturitního ročníku, i já jsem navštívil v Brně konaný veletrh Gaudeamus. A stálo to za...“
Abych se na Gaudeamus v Brně z Ostravy dostal, musel jsem vstávat v šest ráno. V osm už jsem jel značně zaplněným vlakem, naštěstí jsem nastupoval na prvním ze dvou nádraží v Ostravě, na kterých vlak zastavoval, takže jsem si přece jen sednul.
Kritický pohled na letošní Gaudeamus v Brně
Vlak do Brna dorazil v deset, v jedenáct jsem dorazil na Brněnské výstaviště. Fronty u pokladen naštěstí nebyly dlouhé, takže dostat se dovnitř areálu byla otázka několika minut. Samotný Gaudeamus se konal v jednom z nejvzdálenějších pavilonů. Když jsem k němu dorazil, zatvářil jsem se, jako bych právě spolknul citrón. Gaudeamus 2008 byl přesný opak Invexu 2008, všude davy lidí.
Jediná budova, ve které se akce konala, byla studenty nacpaná k prasknutí. Úzkými uličkami proudily zástupy lidí stále konstantní rychlostí, takže pokud jste se snad chtěli někde zastavit, museli jste opatrně vmanévrovat za nějaký sloup nebo jinou podobnou překážku.
Na obtíž byli také přítomní rozdavači letáčků, kteří vám svým papírem začali mávat před obličejem kdykoliv, když jste se kolem nich snažili bez zájmu o jimi nabízenou školu projít. Když snad chci o něčem informace, tak si dojdu ke stánku dané školy, a materiály si sám vezmu, ne? Takhle to vypadalo tak, že se po zemi opět válely spousty letáků, které návštěvníci zahodili. Upřímně řečeno, divíte se jim?
Stepmania
Ne, že by se člověk na veletrhu nic nedozvěděl, ale čekal jsem teda o něco víc, takže mě Gaudeamus dost zklamal. Asi nejvíce mě zaujala přítomnost dvou softpadů ke hraní Stepmanie, které byly k dispozici na vyzkoušení pro všechny případné zájemce. První písnička, kterou mi přítomný reprezentant VUT v Brně, nastavil, byla strašně jednoduchá, takže jsem si dal druhou už poněkud obtížnější. Přítomné taneční podložky byly o něco menší, než je tak, kterou mám doma, takže byly první dvě skladby víceméně rozcvičovací. Ale hned během té druhé už zástupce VUT poznal, že Stepmanii nehraju poprvé. Měl na to čich, je to tak, ve Stepmanii mám už odehraných hezkých pár hodin. Ale největší legrace měla teprve přijít, to když jsme hráli proti sobě. Těchto pár krásných okamžiků alespoň částečně zmírnilo mé znechucení z letošního Gaudeamu.
Kterak obyvatel Ostravy málem skončil v Bohumíně
Protože jsem na veletrhu už neměl co pohledávat, rozhodl jsem se Brno opustit vlakem jedoucím ve tři hodiny. Avšak když jsem k vlaku deset minut před odjezdem dorazil, podobalo se jeho zaplnění situaci při odjezdu z Invexu 2005. Rozhodl jsem se tedy počkat na další, protože jsem opravdu neměl chuť stát přes dvě hodiny jízdy v uličce. Zašel jsem sehnat něco k jídlu a zpět na nádraží jsem se vydal s dostatečným předstihem. Do odjezdu zbývalo asi dvacet minut, takže jsem dospěl k názoru, že bude nejlepší, když budu průběžně monitorovat jednotlivá nástupiště, abych mohl do vlaku nastoupit hned po příjezdu a zabrat nějaké vhodné místo k sezení. Měl jsem štěstí, vlak přijel během dvou minut a já se usadil v jednom z mnoha volných kupé.
Asi v polovině cesty na mě padla taková únava, že jsem usnul. Když jsem se vzbudil, byla už tma a vlak stál na nádraží. Na vteřinku mě zachvátila panika umocněná pohledem na mobil, jenž ukazoval čas, ve který už měl být vlak Českých drah pět minut v Bohumíně. Poté však můj zrak spočinul na dalším cestujícím, který seděl ve stejném kupé. Ten mě informoval, že právě stojíme v Ostravě-Svinově. Spadl mi kámen ze srdce. Díky, České dráhy, za to zpoždění, kde bych bez něj byl!
V diskuzi je 1 komentářů, můžete přidat další
Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republiceRSS
ČlánkyKomentářeUž jste četli?
Formule 1: Dva se perou, třetí se smějeCo jsem dostal z písemky, když jsem měl půlku dobřeZelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy
RSS 
Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz