„Dnešek mě přesvědčil, že nejlépe na tom jsme jako malí, protože potom už jen upadáme a upadáme.“
Navštívil jsem totiž divadelní představení v místní základní škole, které si připravili členové dramatického kroužku ze školní družiny. Šlo asi o půl hodiny dlouhou pohádku, okořeněnou několika vtipnými momenty. Ale kdo by řekl, že mě musela půl hodiny dlouhá pohádka hraná vesměs dětmi do deseti let nudit, ten by se mýlil. Ačkoliv to možná nebude někdo věřit, já jsem se skutečně dobře bavil! Naprosto jsem žasnul nad hereckými schopnostmi těchto dětí. Protože pozor, ony hrály lépe, než moji již vrstevníci, kteří se svým věkem řadí mezi dospělé! U těch mám totiž občas pocit, že se své role zhostí tak, že prostě řeknou to, co má jejich postava ve scénáři. Ale nedají do toho své srdce, což je poznat. Kdežto tyto ještě malé děti hrají celým svým srdcem a s nadšením. A pak ať někdo tvrdí, že žijeme, abychom se učili...
V diskuzi je 21 komentářů, můžete přidat další